Dnes je 17. 02. 2019 | Poslední aktualizace 14. 02. 2019

Léčivé byliny

Stejně jako v loňském roce, i v tomto vyhlašujeme soutěž ve sběru léčivých bylin.

Kam se vydat na lov?
Určitě do čistého prostředí, to znamená, že se vyhneme okolí silnic, blízkosti továren, skládek, či podobně potenciálně chemicky zamořeným územím, protože rostlinky do sebe často velmi snadno vstřebávají škodlivé chemikálie z okolí. Vhodné nejsou ani frekventované parky nebo okolí chemicky ošetřovaných polí. Ideální je taková louka u lesa dál od silnice. Pravda, ne vždy na takovou narazíme, nebo na ní neroste to, co zrovna hledáme, ale čím čistší prostředí, tím lépe.

Pokud si brousíme zuby na nějakou konkrétní bylinku a nevíme kde roste, zalovíme v atlasech či na internetu. Zjistíme si, jak vypadá její přirozené prostředí výskytu, a to nám usnadní její hledaní přímo v přírodě. Nebudeme pak hledat třeba mateřídoušku v bažině, ale zajdeme se podívat na slunné stráně u lesa.

Co sbírat?
Záleží na každém, kterou bylinku chce nebo potřebuje mít doma na dosah ruky. Při sběru je ale třeba dbát na to, abychom si domů přinesli kvalitní úlovek. Vyhneme se rostlinkám, které jsou jakkoli napadené, flekaté, okousané, špinavé, či okupované množstvím všemožného hmyzu.. Není zrovna moc příjemné vybalit doma zavazadlo plné broučků, mravenců, pavoučků, mšic a kdoví čeho ještě. Napadení plísní či jinou potvorou jde celkem bezpečně odhalit pouhým okouknutím, jestliže má rostlina na sobě nějaké fleky nebo podivnou barvu, poohlédneme se po jiné.

 

Kdy vyrazit na lov?
Sběr konkrétní byliny je důležité správně načasovat. Obsah léčivých látek u jednotlivých rostlin během doby vegetace kolísá, proto je dobré vědět, v jakém období mají největší sílu. Pokud bychom takové nejvýživnější období propásli, ve většině případů má stále cenu bylinu nasbírat a usušit, i když obsah důležitých látek bude o něco nižší. V případě sběru květů je načasování ještě důležitější, především u rostlin, které kvetou jen jednou za rok.
Všeobecně se pak vydáváme sbírat za suchého počasí, ani ne po ránu, pokud je na rostlinách rosa, ani ne po dešti. Mokré byliny může velmi snadno napadnout plíseň a tím se znehodnotí.

Do čeho sbírat?
Babky kořenářky v pohádkách jsou většinou vyobrazovány s nůší na zádech, košíkem v ruce nebo si své úlovky strkají do kapsáře pod zástěrou. V tom bychom si z nich měli vzít příklad. Zavazadlo, do kterého je vhodně byliny ukládat během sběru, by mělo být především vzdušné, aby nedošlo k zapaření a tím znehodnocení našeho úlovku. Košíky, plátěné tašky a pytlíky, nebo třeba svlečená mikina, jsou určitě lepší než igelitka. Pokud už se stane, že jsme nuceni rostlinky ukládat právě do té igelitky, protože nic jiného není po ruce, rozhodně bychom ji měli nechat co nejvíc otevřenou, aby v ní mohl cirkulovat vzduch.

Čím sbírat?
Rukama, jak jinak, leda bychom se chtěli rovnou napást. Pokud se chystáme sklízet rostlinky žahavé nebo pichlavé, jako je kopřiva nebo hloh, vybavíme se rukavicemi. Můžeme přibalit i nůžky nebo nůž, ale většina zarytých bylinkářů vám nejspíš řekne, že kovové pomůcky ke sběru nepoužívá. Dříve bylinkáři a báby kořenářky věřili, že styk bylinky s kovem ji znehodnocuje a ubírá jí sílu. Někteří tomu jistě věří dodnes, jiní se tomu možná smějí, každý jak to cítí.

Jak sbírat?
To záleží na tom, která část rostliny je ona léčivá. U některých bylin jsou to květy, u jiných listy, stonek, celá nadzemní část, nebo jen kořen, v některých případech celá rostlina i s kořenem. Květy, například pampelišek, sedmikrásek a podobných, uštipujeme dvěma prsty pod hlavičkou, květy hluchavky, divizny a jim podobné od rostliny oddělíme pouhým vytažením s květního kalichu. Listy sklízíme jak to jde, uštipujeme, drhneme dolů proti směru růstu, trháme u stonku nebo u země, podle stavby rostliny. Kořen nejlépe vydoluáčiní. Ale ať sklízíme jakoukoli část rostlinky, měli bychom to dělat s úctou k ní, zbytečně netrhat, co nespotřebujeme a ostatní části rostliny neničit,jeme pomocí nějakého vhodného n pokud není potřeba.


Po pár pokusech si jistě každý najde svůj styl. A nejen to. Ač se to možná na první pohled nezdá, velmi rychle se z vašich zelených loveckých výprav může stát opravdová vášeň :o)

Kde sušit?
Základem pro správné usušení bylin je dobře větrané a suché stanoviště. Ideální jsou místnosti typu půda, kde je neustálá cirkulace vzduchu, ale sušit můžeme třeba i v obýváku. Místnost by neměla být ani příliš prašná nebo jinak znečištěná. Kuchyň, koupelna a jiné místnosti s případnou vlhkostí a výpary určitě nejsou vhodnou sušárnou.
Bylinky lze sušit i venku, ale pouze za teplého a suchého počasí, a to raději ve stínu. Sušení na přímém slunci není vhodné u většiny bylin, velmi snadno se spálí, zčernají a ztratí svoje léčivé látky.
Rostlinky je třeba usušit důkladně a v co nejkratší době, protože ve vlhku či při pomalém schnutí hrozí zapaření, napadení plísní, zčernání, někdy i napadení různými škůdci.

 

Jak sušit?
Byliny, u kterých sbíráme celou nať nebo jiné dostatečně dlouhé části, lze svázat do menších kytiček a zavěsit. Zajistíme jim tak přístup vzduchu ze všech stran a ušetříme si práci s jejich obracením. Listy, květy a kořeny se nejlépe suší na různých roštech, sítech, v nízkých papírových krabicích, nebo na jiné ploše vystlané čistým savým papírem. Pokud sušíme byliny "naležato", pak vždy v tenké vrstvě. Nesmíme zapomenout na jejich časté obracení a provzdušnění. Kořeny je třeba před sušením důkladně očistit, omýt čistou vodou a ihned osušit třeba utěrkou. Sušení kořenů urychlíme nařezáním na menší kousky nebo podélným rozkrojením. Květy, listy ani jiné části rostlinek před sušením nikdy nepereme ve vodě. Některé rostliny či jejich části schnou rychle, jako například list kopřivy, jiné, jako třeba kořen pampelišky pomaleji.

Sušit či nesušit v troubě?
Jestliže nemáme příznivé podmínky nebo prostor pro přirozené sušení, můžeme využít troubynebo speciálních sušiček na potraviny. Při použití těchto a podobných tepelných zdrojů je ale důležité obzvlášť sledovat nastavenou teplotu a hlídat dobu sušení, abychom náš úlovek nespálili. Doporučená teplota sušení v troubě a v sušičkách se může u různých druhů a částí rostlin lišit, obecně doporučená teplota je kolem 30'C, ve většině případů by však neměla přesáhnout 40'C. Některé zdroje uvádějí i možnost sušení v mikrovlnné troubě, jiní bylinkáři ji zase naprosto zavrhují. Osobně jsem mikrovlnku k sušení bylin nikdy nepoužila, dávám přednost co nejpřírodnějšímu způsobu.

Správně usušeno?
Že jsou bylinky dostatečně usušené, poznáme tak, že při pomačkání šustí, rozpadají se na malé části, jsou křehké a lámou se, nebo se dají snadno rozemnout mezi prsty, to záleží na druhu a části rostlinky.
Jestliže bylinky během usušení výrazně zhnědly až zčernaly, znamená to, že se někde stala chyba. Mohly se zapařit v nevhodném zavazadle při sběru, nebo důsledkem dlouhé prodlevy mezi nasbíráním a sušením. Důvodem by mohlo být i sušení ve vlhku či v příliš silné vrstvě bez obrácení. Takové bylinky jsou znehodnocené a nejsou vhodné k uskladnění a následnému užívání.
Pokud jsme s výsledkem spokojeni, bylinky jsou řádně usušené a mají zdravou barvu, zbytečně neodkládáme jejich uskladnění, aby se na ně neprášilo, znovu nezvlhly, nebo se do nich s chutí nepustil nějaký nevítaný host z říše hmyzu.

Jak bylinky uskladnit?
Jistě nejvhodnější jsou vzduchotěsné uzavíratelné nádoby. Obyčejné šroubovací sklenice a skleničky jsou úplně postačující. Pokud jsou ony nádoby z průhledného skla, je lepší je umístit v temnějších částech místnosti nebo alespoň mimo dosah slunečních paprsků. Některé bylinky by měly být skladovány v úplném temnu. Pokud zvolíme uložení v papírových či látkových pytlících, musíme si být jisti, že je v místnosti opravdu sucho a ne příliš teplo. Tento způsob uskladnění ale není nejvhodnější. Při dlouhodobé možnosti přístupu vzduchu v sáčcích z látky nebo papíru sušené byliny postupně ztrácí některé své účinné látky. Další nevýhodou je snadná přístupnost škůdcům, jako jsou různí moli a jiní domácí vetřelci, nebo zvlhnutí a následné znehodnocení plísní. Bylinky, které jsme sušili zavěšené v kytičkách bychom měli také co nejdříve uskladnit do vzduchotěsných nádob, jinak zvlhnou a usadí se na nich prach.
Ať se rozhodneme pro jakýkoli způsob uskladnění, místnost, kterou si k tomu vybereme by měla být suchá, větraná, čistá a s co nejstabilnější teplotou.
Zvolené nádoby je dobré ihned označit jménem bylinky, vyhneme se tak záměnám a zoufalému očicháváni a zkoumání obsahu nepopsaných sklenic.

 

Co sbíráme?
-    kopřivu
-    hluchavku
-    jahodník
-    maliník
-    květ lípy

Důkladně vysušené, zvážené a opatřené jmenovkou noste do kabinetu p. uč. Y. Krejčové.

Všichni sběrači budou na konci školního roku odměněni.

Kam se vydat na lov?
Určitě do čistého prostředí, to znamená, že se vyhneme okolí silnic, blízkosti továren, skládek, či podobně potenciálně chemicky zamořeným územím, protože rostlinky do sebe často velmi snadno vstřebávají škodlivé chemikálie z okolí. Vhodné nejsou ani frekventované parky nebo okolí chemicky ošetřovaných polí. Ideální je taková louka u lesa dál od silnice. Pravda, ne vždy na takovou narazíme, nebo na ní neroste to, co zrovna hledáme, ale čím čistší prostředí, tím lépe.

Pokud si brousíme zuby na nějakou konkrétní bylinku a nevíme kde roste, zalovíme v atlasech či na internetu. Zjistíme si, jak vypadá její přirozené prostředí výskytu, a to nám usnadní její hledaní přímo v přírodě. Nebudeme pak hledat třeba mateřídoušku v bažině, ale zajdeme se podívat na slunné stráně u lesa.

Co sbírat?
Záleží na každém, kterou bylinku chce nebo potřebuje mít doma na dosah ruky. Při sběru je ale třeba dbát na to, abychom si domů přinesli kvalitní úlovek. Vyhneme se rostlinkám, které jsou jakkoli napadené, flekaté, okousané, špinavé, či okupované množstvím všemožného hmyzu.. Není zrovna moc příjemné vybalit doma zavazadlo plné broučků, mravenců, pavoučků, mšic a kdoví čeho ještě. Napadení plísní či jinou potvorou jde celkem bezpečně odhalit pouhým okouknutím, jestliže má rostlina na sobě nějaké fleky nebo podivnou barvu, poohlédneme se po jiné.

Kdy vyrazit na lov?
Sběr konkrétní byliny je důležité správně načasovat. Obsah léčivých látek u jednotlivých rostlin během doby vegetace kolísá, proto je dobré vědět, v jakém období mají největší sílu. Pokud bychom takové nejvýživnější období propásli, ve většině případů má stále cenu bylinu nasbírat a usušit, i když obsah důležitých látek bude o něco nižší. V případě sběru květů je načasování ještě důležitější, především u rostlin, které kvetou jen jednou za rok.
Všeobecně se pak vydáváme sbírat za suchého počasí, ani ne po ránu, pokud je na rostlinách rosa, ani ne po dešti. Mokré byliny může velmi snadno napadnout plíseň a tím se znehodnotí.

Do čeho sbírat?
Babky kořenářky v pohádkách jsou většinou vyobrazovány s nůší na zádech, košíkem v ruce nebo si své úlovky strkají do kapsáře pod zástěrou. V tom bychom si z nich měli vzít příklad. Zavazadlo, do kterého je vhodně byliny ukládat během sběru, by mělo být především vzdušné, aby nedošlo k zapaření a tím znehodnocení našeho úlovku. Košíky, plátěné tašky a pytlíky, nebo třeba svlečená mikina, jsou určitě lepší než igelitka. Pokud už se stane, že jsme nuceni rostlinky ukládat právě do té igelitky, protože nic jiného není po ruce, rozhodně bychom ji měli nechat co nejvíc otevřenou, aby v ní mohl cirkulovat vzduch.

Čím sbírat?
Rukama, jak jinak, leda bychom se chtěli rovnou napást. Pokud se chystáme sklízet rostlinky žahavé nebo pichlavé, jako je kopřiva nebo hloh, vybavíme se rukavicemi. Můžeme přibalit i nůžky nebo nůž, ale většina zarytých bylinkářů vám nejspíš řekne, že kovové pomůcky ke sběru nepoužívá. Dříve bylinkáři a báby kořenářky věřili, že styk bylinky s kovem ji znehodnocuje a ubírá jí sílu. Někteří tomu jistě věří dodnes, jiní se tomu možná smějí, každý jak to cítí.

Jak sbírat?
To záleží na tom, která část rostliny je ona léčivá. U některých bylin jsou to květy, u jiných listy, stonek, celá nadzemní část, nebo jen kořen, v některých případech celá rostlina i s kořenem. Květy, například pampelišek, sedmikrásek a podobných, uštipujeme dvěma prsty pod hlavičkou, květy hluchavky, divizny a jim podobné od rostliny oddělíme pouhým vytažením s květního kalichu. Listy sklízíme jak to jde, uštipujeme, drhneme dolů proti směru růstu, trháme u stonku nebo u země, podle stavby rostliny. Kořen nejlépe vydolujeme pomocí nějakého vhodného náčiní. Ale ať sklízíme jakoukoli část rostlinky, měli bychom to dělat s úctou k ní, zbytečně netrhat, co nespotřebujeme a ostatní části rostliny neničit, pokud není potřeba.


Po pár pokusech si jistě každý najde svůj styl. A nejen to. Ač se to možná na první pohled nezdá, velmi rychle se z vašich zelených loveckých výprav může stát opravdová vášeň :o)

Kde sušit?
Základem pro správné usušení bylin je dobře větrané a suché stanoviště. Ideální jsou místnosti typu půda, kde je neustálá cirkulace vzduchu, ale sušit můžeme třeba i v obýváku. Místnost by neměla být ani příliš prašná nebo jinak znečištěná. Kuchyň, koupelna a jiné místnosti s případnou vlhkostí a výpary určitě nejsou vhodnou sušárnou.
Bylinky lze sušit i venku, ale pouze za teplého a suchého počasí, a to raději ve stínu. Sušení na přímém slunci není vhodné u většiny bylin, velmi snadno se spálí, zčernají a ztratí svoje léčivé látky.
Rostlinky je třeba usušit důkladně a v co nejkratší době, protože ve vlhku či při pomalém schnutí hrozí zapaření, napadení plísní, zčernání, někdy i napadení různými škůdci.

Jak sušit?
Byliny, u kterých sbíráme celou nať nebo jiné dostatečně dlouhé části, lze svázat do menších kytiček a zavěsit. Zajistíme jim tak přístup vzduchu ze všech stran a ušetříme si práci s jejich obracením. Listy, květy a kořeny se nejlépe suší na různých roštech, sítech, v nízkých papírových krabicích, nebo na jiné ploše vystlané čistým savým papírem. Pokud sušíme byliny "naležato", pak vždy v tenké vrstvě. Nesmíme zapomenout na jejich časté obracení a provzdušnění. Kořeny je třeba před sušením důkladně očistit, omýt čistou vodou a ihned osušit třeba utěrkou. Sušení kořenů urychlíme nařezáním na menší kousky nebo podélným rozkrojením. Květy, listy ani jiné části rostlinek před sušením nikdy nepereme ve vodě. Některé rostliny či jejich části schnou rychle, jako například list kopřivy, jiné, jako třeba kořen pampelišky pomaleji.

Sušit či nesušit v troubě?
Jestliže nemáme příznivé podmínky nebo prostor pro přirozené sušení, můžeme využít trouby nebo speciálních sušiček na potraviny. Při použití těchto a podobných tepelných zdrojů je ale důležité obzvlášť sledovat nastavenou teplotu a hlídat dobu sušení, abychom náš úlovek nespálili. Doporučená teplota sušení v troubě a v sušičkách se může u různých druhů a částí rostlin lišit, obecně doporučená teplota je kolem 30'C, ve většině případů by však neměla přesáhnout 40'C. Některé zdroje uvádějí i možnost sušení v mikrovlnné troubě, jiní bylinkáři ji zase naprosto zavrhují. Osobně jsem mikrovlnku k sušení bylin nikdy nepoužila, dávám přednost co nejpřírodnějšímu způsobu.

Správně usušeno?
Že jsou bylinky dostatečně usušené, poznáme tak, že při pomačkání šustí, rozpadají se na malé části, jsou křehké a lámou se, nebo se dají snadno rozemnout mezi prsty, to záleží na druhu a části rostlinky.
Jestliže bylinky během usušení výrazně zhnědly až zčernaly, znamená to, že se někde stala chyba. Mohly se zapařit v nevhodném zavazadle při sběru, nebo důsledkem dlouhé prodlevy mezi nasbíráním a sušením. Důvodem by mohlo být i sušení ve vlhku či v příliš silné vrstvě bez obrácení. Takové bylinky jsou znehodnocené a nejsou vhodné k uskladnění a následnému užívání.
Pokud jsme s výsledkem spokojeni, bylinky jsou řádně usušené a mají zdravou barvu, zbytečně neodkládáme jejich uskladnění, aby se na ně neprášilo, znovu nezvlhly, nebo se do nich s chutí nepustil nějaký nevítaný host z říše hmyzu.

Jak bylinky uskladnit?
Jistě nejvhodnější jsou vzduchotěsné uzavíratelné nádoby. Obyčejné šroubovací sklenice a skleničky jsou úplně postačující. Pokud jsou ony nádoby z průhledného skla, je lepší je umístit v temnějších částech místnosti nebo alespoň mimo dosah slunečních paprsků. Některé bylinky by měly být skladovány v úplném temnu. Pokud zvolíme uložení v papírových či látkových pytlících, musíme si být jisti, že je v místnosti opravdu sucho a ne příliš teplo. Tento způsob uskladnění ale není nejvhodnější. Při dlouhodobé možnosti přístupu vzduchu v sáčcích z látky nebo papíru sušené byliny postupně ztrácí některé své účinné látky. Další nevýhodou je snadná přístupnost škůdcům, jako jsou různí moli a jiní domácí vetřelci, nebo zvlhnutí a následné znehodnocení plísní. Bylinky, které jsme sušili zavěšené v kytičkách bychom měli také co nejdříve uskladnit do vzduchotěsných nádob, jinak zvlhnou a usadí se na nich prach.
Ať se rozhodneme pro jakýkoli způsob uskladnění, místnost, kterou si k tomu vybereme by měla být suchá, větraná, čistá a s co nejstabilnější teplotou.
Zvolené nádoby je dobré ihned označit jménem bylinky, vyhneme se tak záměnám a zoufalému očicháváni a zkoumání obsahu nepopsaných sklenic.

 

14. 09. 2015 | Lenka Palátová